Bildoj kaj demandoj

Na závěr každé části tohoto kurzu se objeví upozornění na to, co je důležité a obzvláště vhodné k zapamatování. Dole si můžete přečíst všechna tato upozornění, která se budou objevovat.

Parto 1

• Všechna podstatná jména jako například „homo“ (=člověk) a „pomo“ (=jablko), končí na -o.
• Přípona -in- značí ženské pohlaví. Například „viro“ (=muž) – „virino“ (=žena).
• Slůvka „viro“ ani „virino“ se nevztahují k žádnému zvlášť určenému stáří.
• Slůvka „kio“ (=co) a „tio“ (=to) se používají, pokud se jedná o blíže neurčenou věc.

Parto 2

• Slova „kiu“ (=který) a „tiu“ (=ten) se používají, jde-li o osobu (nebo definovanou věc, jednu z omezeného výběru).

Parto 3

• Žádné upozornění.

Parto 4

• Žádné upozornění.

Parto 5

• Pro vyjádření množného čísla používáme koncovku -j. Například „homoj“ (=lidé).

Parto 6

• Žádné upozornění.

Parto 7

• Nyní se setkáváte se všemi osobními zájmeny: mi (=já), vi (Ty, Vy), li (=on), ŝi (=ona), ĝi (=ono), ni (=my), vi (=vy), ili (=oni, ony).

Parto 8

• Protože „ili“ poukazuje k víceru, je třeba použít „kiuj“ (=kteří) při otázce obsahující „ili“.
• Nezapomeňte, že „kiuj“ se užívá, když jde o osoby (a určité věci), a že „kio“ se používá, když se jedná o neurčitou věc či věci. (Nelze říci „kioj“.)

Parto 9

• Přípona -ist- označuje mimo jiné povolání, například „instrui“ (=vyučovat) – „instruisto“ (=učitel). (Ostatní užití -ist- vysvětlujeme v části 33.)

Parto 10

• Dosud jste viděli tři slova, která začínají na „ki-“: kio (=co, čím), kiu (=kdo, jaký) a kie (=kde). Celkem existuje 10 takových slov a všechny se objeví v tomto kurzu.

Parto 11

• Slovíčko „ĉu“ se používá hlavně pro tvorbu otázek, jejichž odpovědi začínají pomocí „jes“ (=ano) nebo „ne“ (=ne). Například, z věty „Ŝi estas Ana.“ (= Ona je Ana.) je možno vytvořit tuto otázku „Ĉu ŝi estas Ana?“ (= Ona je Ana? Je ona Ana?).

Parto 12

• Místo „Mi estas Ana“ je možné říci „Mia nomo estas Ana“ (= Moje jméno je Ana), pokud chcete. (Jsou i jiné způsoby vyjádřit to samé, ale v tomto kurzu používáme jenom „Mi estas…“.)

Parto 13

• Koncovka -n značí mimo jiné také 4. pád.
• Abyste používali koncovku -n správně, je třeba dobře porozumět tomu, co je podmět a co je předmět. Pokud se necítíte jisti v této problematice, doporučujeme vám přečíst si o tom, co je Předmět v přehledu mluvnice.

Parto 14

• Když je předmět ve větě v množném čísle, používáme koncovku -jn. Například „Ana fotas virojn.“ (= Ana fotí muže. - ve smyslu více mužů).

Parto 15

• Slovo „estas“ (=je) se používá hlavně pro vazbu popisu/upřesnění k podstatnému jménu. Proto se nepoužívá koncovka -n ve větách jako například: „Ŝi estas programisto.“ (= Ona je programátor.).

Parto 16

• Přídavná jména (t.j. slova, která popisují podstatné jméno) končí na -a.
• Když otázka začíná pomocí „kia“ (=jaký/á/é), odpověď obsahuje přídavné jméno (slovo, které končí na -a).

Parto 17

• Žádné upozornění.

Parto 18

• Žádné upozornění.

Parto 19

• Koncovka slovesa -is označuje minulý čas. Například „Ana fotis pomon.“ (= Ana fotila jablko.).
• Koncovka slovesa -as označuje přítomný čas. Například „Ana fotas pomon.“ (= Ana fotí jablko.).

Parto 20

• Koncovka slovesa -os označuje budoucí čas. Například „Ana fotos pomon.“ (= Ana vyfotí jablko.).

Parto 21

• V odpovědi na otázku, která začíná pomocí „kiel?“ (=jak?) se často používá příslovce. (Příslovce je slovo, které popisuje sloveso, přídavné jméno nebo jiné příslovce.) Příslovce je možné vytvořit koncovkou -e.

Parto 22

• V odpovědi na „kiam?“ (=kdy?) se často používá příslovce vyjadřující čas. (Příslovce je slovo, které popisuje sloveso, přídavné jméno nebo jiné příslovce.) Příslovce je možné vytvořit koncovkou -e.

Parto 23

• V odpovědi na „kie?“ (=kde?) se používá předložka s podstatným jménem nebo příslovce. Předložky jsou například: „sur“ (=na), „sub“ (=pod) kaj „en“ (=v).

Parto 24

• Již jste viděli, že -n může být použito pro označení předmětu („Ana fotas knabon.“). -n se používá také pro vyjádření směru. Například: „kie“ (=kde) – „kien“ (=kam).
• Po předložkách, které vyjadřují místo se může použít -n pro vyjádření pohybu k tomuto místu. Například: „Mi iras en la ĉambro.“ (= Chodím v/po tom pokoji.) – „Mi iras en la ĉambron.“ (= Jdu do toho pokoje.).

Parto 25

• Vlastnictví vyjadřujeme pomocí de, například „La hundo estas de Fang.“ (= Ten pes je Fangův.).

Parto 26

• Žádné upozornění.

Parto 27

• Desítky a stovky se spojují do jednoho slova: „dudek“ (20), „tridek“ (30), „ducent“ (200), „okcent“ (800). Všechna ostatní čísla jsou vyslovovaná a psaná jako samostatná slova, také tisíce: „dek unu“ (11), „dek du“ (12), „du mil“ (2000).

Parto 28

• Koncovka -n se používá také pro vyjádření míry. Například „La pilko kostas ok stelojn.“ (= Ten míč stojí osm stel.).
• „Stelo“ je název měny.

Parto 29

• Žádné upozornění.

Parto 30

• Koncovka -i se používá pro slovesa v základním tvaru, v infinitivu. Například: „studi“ (=studovat), „instrui“ (=vyučovat).
• Složené slovesné tvary (…as + …i) se skládají z hlavního slovesa a slovesa se stejným předmětem, které je vždy v základním tvaru. Například: „Ana ŝatas studi.“ (= Ana ráda studuje.)

Parto 31

• Přípona -em- vyjadřuje sklon nebo chuť.
• Nezapomeňte, že když je v otázce „kia“ odpověď obsahuje slovo, které končí na -a. Například: – „Kia persono estas ŝi?“ (= Jaká je?) – „Ŝi estas bonkora persono.“ (= Je dobrosrdečná.)

Parto 32

• Přípona -ul- znamená člověka s rysem, který popisuje základ slova. Například: „juna“ (=mladý) – „junulo“ (=mladík)

Parto 33

• Přípona -ist- označuje povolání („fotisto“) nebo zastánce politického směru („komunisto“) nebo příslušníka hnutí či zájmové skupiny („esperantisto“).

Parto 34

• Přípona -et- vyjadřuje zmenšení nebo zeslabení.

Parto 35

• Přípona -eg- vyjadřuje zvětšení nebo zesílení.

Parto 36

• Přípona -ig- znamená způsobit, aby někdo něco udělal, že by se něco mělo stát apod. Například: „la viro falas“ (= ten muž padá) – „la viro faligas arbon“ (= ten muž kácí strom), „la virino kuras“ (= ta žena běží) – „la virino kurigas la ĉevalon“ (= ta žena pobízí toho koně).
• Sloveso s -ig- má vždy předmět (-n), ale ten nemusí být vždy napsaný/vyslovený.

Parto 37

• Koncovka -il- označuje nástroj či prostředek.

Parto 38

• Přípona -iĝ- ukazuje změnu stavu nebo odevzdání se nějakému ději. Například: „heliĝas“ (=vyjasňuje se) a „laviĝas“ (= umývá se).
• Sloveso s -iĝ- nikdy nemá předmět.

Parto 39

• Předpona ek- označuje začátek.

Parto 40

• Předpona ge- označuje obě osoby obou pohlaví zároveň (knabo + knabino = geknaboj).

Parto 41

• „Kioma horo estas?“ znamená: Kolik je hodin?

Parto 42

• Slovesná koncovka -u je vyjádřením rozkazu.

Parto 43

• Koncovka -us u sloves znamená podmiňovací způsob.

Parto 44

• Na „Kial?“ (=Proč?) je možno odpovědět pomocí „Ĉar…“ (=Protože…).

Parto 45

• Žádné upozornění.

Parto 46

• Žádné upozornění.

Parto 47

• Žádné upozornění.

Parto 48

• Žádné upozornění.

Parto 49

• Žádné upozornění.

Parto 50

• Žádné upozornění.